Naším prvním návštěvníkem byla starší sousedka, která nám na oslavu přinesla sušenky a pokojovou rostlinu.
Zatímco jsme spolu pili čaj, vyprávěla příběhy o ostatních obyvatelích bytu, což pro nás bylo velmi poučné.
Druhý den k nám přišla znovu s prosbou o výměnu stovky s tím, že potřebuje zaplatit za noviny.
V obavách o její návštěvu jsem jí však rychle poskytla potřebnou výměnu. Brzy mě ale čekal šok: když jsem se později v obchodě pokusila zaplatit tou stovkou, pokladní mi oznámila, že je falešná.
Ten incident byl docela trapný a zanechal ve mně pocit viny a podezření. S manželem jsme nemohli uvěřit, že by nás náš starší sousedka mohla úmyslně oklamat.
Předpokládali jsme, že se sama stala nevinnou obětí podvodu. Ale když se vrátila a tentokrát chtěla vyměnit tisícovku, odmítla jsem s odkazem na nedostatek hotovosti.
O pár dní později naši další sousedé hlásili, že tato žena byla v mládí odsouzena za podvod. Toto odhalení nás přimělo zeptat se sami sebe: je naše stará dobrá sousedka tak nevinná, jak jsme si na první pohled mysleli.
PSALI JSME: "MOJE DCERA OZNÁMILA, ŽE SE ROZHODLA VRÁTIT MARII DO DĚTSKÉHO DOMOVA. VEDLE ÚTULKU JSEM ZJISTIL, ŽE TO BYLO SPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ"
PŘIPOMÍNÁME: MARTIN BYL JAKO VŽDY NESPOKOJENÝ S VEČEŘÍ, KTEROU MU PŘIPRAVILA MANŽELKA. VZAL TALÍŘ A HODIL HO O ZEĎ. TAKOVOU ODPOVĚĎ OD SVÉ ŽENY NEČEKAL
