Každý rodič dává dítěti rady do budoucna. A je to normální. Od dětství jsme s matkou měly nějaké potíže v komunikaci. Je to silná žena, která chce, aby všechno bylo vždy tak, jak říká. O bratry se staral otec. Mám takovou rodinu.
Po dokončení školy jsem šla na vysokou školu. Moje maminka chtěla, abych se o sebe starala a s nikým nerandila až do čtyřicítky. V prvním ročníku jsem ale potkala svou pravou lásku. Chodili jsme dlouho. Nebála jsem se, že by se o to moji rodiče dozvěděli.
Už před svatbou jsem rodičům oznámila, že nechci extra velkolepou svatbu. Je lepší vzít tyto peníze a jet na svatební cestu. Je to racionální, ne?
Maminka ale šla jako vždy proti proudu. Varovala, ze to bude trapné před příbuznými. Pak se chtěla také setkat s rodiči partnera. Žijí v jednom velkém domě, všichni spolu. Zdeněk mi také nabídl, abychom tam bydleli. Dům má tři patra, každá rodina má samostatnou kuchyň a koupelnu.
Abych matce alespoň nějak ustoupila, souhlasila, že se sejdeme u jednoho stolu. Jsme budoucí příbuzní, co se dá říct.
V domluvený den jsme dorazili na schůzku, dokonce jsme koupili nějaké dárky. Byli jsme srdečně přivítáni a pozváni k velkému stolu. Byl to ale jen začátek. Pak už to bylo jen horší.
Celý večer můj tchán vtipkoval, tchyně se ale chovala jako vyděšená šedá myš. Když něco chtěla říct, manžel ji jen kritizoval a zesměšňoval. Stejně se k ní chovaly i její děti. Byla to noční můra.
Zdeněk se věnoval grilování, dokud si na něj tchán nevzpomněl a nezavolal ho k sobě. Pak se moje matka postavila a řekla, že je čas, abychom šli domů.
"Na procházku? Porodili jste dítě, tak se s ním jděte na procházku," říká tchyně, když ji požádáme, aby se prošla s vnučkou
Tereza vzala do náruče novorozeně připravené k propuštění a najednou dítěti spěšně svlékla oblečení
“Nyní pochopíš, co je „štěstí“ rodičovství, a budeš přesvědčen, že děti nepotřebujeme”
“Samota je hrozná věc”: Životní rozhodnutí Jitky Schneiderové. Miminko po čtyřicítce
Tchán ji samozřejmě začal zastavovat, žádal, aby zůstala. Můj otec ale podporoval matku. Řekl, že se stydí za to, že je s lidmi, kteří si tolik neváží své matky a manželky. Tchán se chtěl začít vymlouvat, pak se ale zamyslel a někam odešel.
Zdeněk si mě vzal stranou a zeptal se, co se děje, co je s mými rodiči. Odpověděla jsem, že musíme domů, a promluvíme si s ním zítra.
Cestou domů nikdo neřekl ani slovo, jen se maminka zeptala, jestli souhlasím s jejich rozhodnutím. Odpověděla jsem, že musím přemýšlet. Druhý den ráno jsem Zdeňkovi napsala, že si musím dát krátkou pauzu a rozhodnout se, co dál. Protože svatba je vážná věc a musí pro ni být ideální podmínky.
Ale abych byl upřímná, nevím, co mám dělat. Miluji Zdeňka a chci s ním být. Opravdu ale nechápu, proč se všichni tak chovali s jeho mámou, je to podle nich opravdu normální? To bych pro sebe nechtěla. Zrušit ale svatbu kvůli tomuhle...
PSALI JSME: "ROZHODLA JSEM SE JÍT ZKONTROLOVAT DŮM MÉ TETY. KDYŽ JSEM SE PŘIBLÍŽILA K PLOTU, VŠIMLA JSEM SI INZERÁTU"
PŘIPOMÍNÁME: MARUŠKA ČASTO POMÁHALA MATCE S NÁKUPEM POTRAVIN, PROTOŽE VĚDĚLA, ŽE MÁ NÍZKÝ DŮCHOD. JEDNOHO DNE ALE NAŠLA V DOMĚ MATKY VELKOU SUMU PENĚZ
