“To samé jsem udělala s tchyní. Všechno pochopila a teď k nám nechodí”

— Milano, ahoj! Podívej se, jaké výborné řízky jsem připravila, kůrka je zlatá, křupavá. Dnes jsou prostě perfektní.

— Požádala jsem vás, paní Barunko, abyste nám nevozila další ryby a vše s tím spojené.

— Co s ní mám dělat? Ukázalo se, že celá hora, otec a já nezvládneme všechno.

Přibližně takové situace se u nás vyskytovaly každý týden a ještě častěji. Faktem je, že tchán velmi miluje rybaření, jeho úlovek je vždy velký, ale neví, jak s ním naložit, co s ním dělat nebo co vařit, říká, že jeho manželka by měla figurovat to ven.

V mé lednici je teď vždy ryba v syrové formě, smažená, pod kožichem. Matka mého manžela jako by nás neslyšela, všechno nosí a nosí nám domů. Manžel přestal jíst ryby úplně od chvíle, kdy se oženil. Za ta léta, co bydlel s rodiči, se to přejedl. Bylo by fajn, kdyby nám ryby jen nosila, na oplátku si neváhá vzít z lednice, co chce.

— Jé, jaká je chutná klobása! Je to uzená? Stejně si kousek uříznu, dala jsem ti rybu. Vidím sýr, taky si dám.

Tím příběh neskončil. Tchyně nyní nepřichází na návštěvu sama, bere s sebou svou nejlepší kamarádku. Měla k tomu různé záminky: procházeli se poblíž v parku, byli na klinice, byli u někoho na návštěvě v sousedním domě. Přišli se k nám ohřát. Tchýně okamžitě odešla do kuchyně, protože hostitelka nasadila rychlovarnou konvici, otevřela ledničku, vzala si odtud vše, co chtěla.

Jedla se svou kamarádkou paní Terezou a šli domů. Zároveň se mě neváhali kritizovat, jaká jsem špatná hostitelka, doma chovám jen polotovary, nic nevařím a využívám rozvoz jídel. Takových návštěv jsem měla přesně na měsíc dost, pak jsem se rozhodla dát tchýni lekci. Chtěla jsem vše vyřešit bez skandálů.

Po další návštěvě matky manžela jsme druhý den stáli s přítelkyní na prahu jejího bytu. Dobře jsem věděla, že tchyně nemá ráda sushi, nechala jsem rolly na stole a mimoděk jsem řekla, že je to pro ni lahůdka. Šla jsem k lednici, vyndala hrnec polévky, našla karbanátky, sledě pod kožichem a další salát. Řekla jsem matce, že jsem s sebou vzala svačinku domů pro jejího syna.

Tchyně mlčky sledovala mou činnost. Z její tváře bylo vidět, že je naštvaná, ale nemohla mi nic říct, zřejmě ji má kamarádka styděla. Po vydatném obědě jsme poděkovali za pohostinnost, sbalili se a odešli. Od toho dne uplynuly dva měsíce, než za mnou přišla moje tchyně.

Tím příběh neskončil. Tchyně nyní nepřichází na návštěvu sama, bere s sebou svou nejlepší kamarádku. Měla k tomu různé záminky: procházeli se poblíž v parku, byli na klinice, byli u někoho na návštěvě v sousedním domě. Přišli se k nám ohřát. Tchýně okamžitě odešla do kuchyně, protože hostitelka nasadila rychlovarnou konvici, otevřela ledničku, vzala si odtud vše, co chtěla.

Jedla se svou kamarádkou paní Terezou a šli domů. Zároveň se mě neváhali kritizovat, jaká jsem špatná hostitelka, doma chovám jen polotovary, nic nevařím a využívám rozvoz jídel. Takových návštěv jsem měla přesně na měsíc dost, pak jsem se rozhodla dát tchýni lekci. Chtěla jsem vše vyřešit bez skandálů.

Po další návštěvě matky manžela jsme druhý den stáli s přítelkyní na prahu jejího bytu. Dobře jsem věděla, že tchyně nemá ráda sushi, nechala jsem rolly na stole a mimoděk jsem řekla, že je to pro ni lahůdka. Šla jsem k lednici, vyndala hrnec polévky, našla karbanátky, sledě pod kožichem a další salát. Řekla jsem matce, že jsem s sebou vzala svačinku domů pro jejího syna.

Tchyně mlčky sledovala mou činnost. Z její tváře bylo vidět, že je naštvaná, ale nemohla mi nic říct, zřejmě ji má kamarádka styděla. Po vydatném obědě jsme poděkovali za pohostinnost, sbalili se a odešli. Od toho dne uplynuly dva měsíce, než za mnou přišla moje tchyně.

PSALI JSME: POKUD NECHÁTE MAGNETY NA LEDNICI, OKAMŽITĚ JE SUNDEJTE. JE TO VELMI NEBEZPEČNÉ. O ČEM TO MLUVÍME
PŘIPOMÍNÁME: "MŮJ MANŽEL SE NESTARÁ O RODINU, ALE POUZE O SVOU MATKU. TO, ŽE VYCHOVÁVÁME DÍTĚ, PRO NĚJ NENÍ DŮLEŽITÉ"