„Opravdu potřebuješ tak velký byt? Přestěhuj se do pronajatého bytu a my se přestěhujeme sem,“ řekla dcera mé 70leté sousedky

Několikrát jsme se potkaly na procházce, pak jsme si začaly povídat. Ukázalo se, že Ritě je stejně jako mně 75 let.

Myslela jsem si, že si její děti koupily byt v našem domě. Situace ale byla jiná.

Dřív moje nová sousedka bydlela ve vlastním třípokojovém bytě. Dcera s rodinou bydlela v pronajatém bytě. Pak se najednou její dcera rozhodla, že matka nepotřebuje tolik metrů čtverečních, a tak jí nabídla bydlení v pronajatém bytě.

Dcera se se svou rodinou přestěhovala do jejího bytu. Stále nechápu, jak svou starou matku přesvědčila, aby se přestěhovala do pronajatého bytu? Pro Ritu je zde všechno nové - byt, sousedé, pokoje.

Sousedka přiznala, že nejhorší je samota, nablízku není nikdo, s kým by si mohla popovídat. Řekla jsem, že s ní budu komunikovat a přijdu ji navštívit.

Veškerý nábytek a většina věcí zůstala ve starém bytě. Rita si s sebou vzala jen pár osobních věcí. Matka nechtěla, aby její dcera utrácela peníze za nákup všeho, co potřebuje. Starší ženě stačilo to, co bylo k dispozici v pronajatém bytě.

Pronajímání bytu ve stáří je náročné a nestabilní. Majitelé mohou kdykoli říct, že je čas rychle uvolnit byt. Myslím, že je to hrozné v 75 letech.

Kromě toho ji často bolí nohy a někdy je pro ni těžké se pohybovat. Kdyby mi to děti nabídly, rozhodně bych s tím nesouhlasila. Miluji je, myslím si ale, že by měly všeho dosáhnout samy. Nevadilo by mi, kdyby se ke mně nastěhovaly se svými rodinami. Mám třípokojový byt.

Myslím, že se moje nová sousedka rozhodla špatně. Pronajatý byt je pro ni horší než dům s pečovatelskou službou, samota ji zabije. V domě s pečovatelskou službou žijí alespoň staří lidé jako ona, je tam komunikace. Stěhování ve stáří je krokem do neznáma. Nechápu, jak s tím souhlasila?

PSALI JSME: "TCHÁNOVÉ NECHTĚJÍ VYMĚNIT SVŮJ VELKÝ BYT ZA NÁŠ MENŠÍ. JSEM PODRUHÉ TĚHOTNÁ"

PŘIPOMÍNÁME: "MŮŽEŠ PŘIJÍŽDĚT DOMŮ JAKO DŘÍV, ALE TEĎ JSI TADY JAKO MŮJ HOST"