Pro Tomáše to bylo divné, ale psa neodehnal. Šel domů a rychle k ledničce, abych si uvařil večeři. Tomáš se rozhodl podívat se z okna, když přišel, viděl, že tam stál ten samý pes s pytlem v zubech s tak smutnýma očima.
Otevřel ledničku a vyndal z ní pár párek a trochu chleba. Ivan vzal jídlo a odnesl psovi. Z kuchyně začal sledovat, jak pes bude jíst, ale překvapivě pes nejedl a dal jídlo do pytle, vzal ho do zubů a běžel.
O tři dny později přišel tento pes za Tomášem na stavbu a opět s pytlem. Tentokrát dal psovi sádlo a chleba. Pes vše opět zabalil do sáčku a utekl. Tentokrát pes čekal na Tomáše už u vchodu. Ivan se sám rozhodl dát jídlo do sáčku a podívat se, kam pes utíká.
Uběhli asi kilometr a pes se stočil k podzemnímu přechodu a u tohoto přechodu seděl starší dědeček. Pes mu tašku přiložil k nohám, starý muž tašku otevřel a začal jíst.
Jedl a část dával psovi, Tomáš omdlel z toho, co viděl, do čeho jsou chytrá zvířata a nenechají své majitele v těžkých chvílích.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA. "MAMI, ZVEME TĚ K MOŘI, VŠE NA NAŠE NÁKLADY." STARŠÍ PANÍ TÉTO NABÍDKY RYCHLE LITOVALA
PŘIPOMÍNÁME: ZUZANA ZTRATILA TRPĚLIVOST, KDYŽ SLYŠELA MANŽELOVY PLÁNY NA JEJICH JEŠTĚ NENAROZENÉ DÍTĚ
