Mladík ale neměl tak vážný úmysl. A osud měl své plány. Když dívka otěhotněla, studovala už druhý ročník univerzity. Rozhodla se sdílet radostnou zprávu se svým milovaným.
Ten však řekl, že s ní nechce mít nic společného a z jejího života zmizel. Vrátila se domů a byla dlouho ve smutku a depresích. Ale rozhodla dítě porodit. Po narození dítěte nebyla šťastná, a miminko prostě nechala v porodnici.
Přivedla na svět chlapce, který byl adoptován. Ten měl štěstí na novou rodinu, která z něj vychovala slušného člověka, a zároveň poskytla mu vzdělání. Když dokončil školu, podařilo se mu otevřít své podnikání a začal vydělávat obrovské částky.
Jednou za ním přišla biologická matka a požádala ho, aby jí pomohl, podpořil ji a dokonce jí koupil byt, prý je to matka a on se musí o ni starat. Odmítl. Případ se dostal až k soudu. V důsledku toho se k němu podle rozhodnutí soudu nemohla přiblížit více než o několik kilometrů. Bylo podle vás toto rozhodnutí spravedlivé?
PŘIPOMÍNÁME: "MOJE DCERA MĚ NESLYŠÍ: MÍSTO TOHO, ABYCHOM ŽILI PRO RADOST, ALE CHYSTÁ VYCHOVÁVAT CIZÍ DĚTI"
