Marii byly tehdy tři roky. Je to od narození velmi aktivní a zvědavá holčička. Sledovat ji je další výzva. Dokonce jsem se bála jít na záchod, když byla vzhůru.
Jednou jsem musela na pár hodin odejít. Zavolala jsem tchyni a požádala ji, aby se o dítě postarala. Před odjezdem jsem jí řekla, co umí, čím ji krmit, co schovávat atd. Dokonce jsem rozdávala nové hračky, aby bylo miminko zaneprázdněné a nedělalo babičce potíže. Tisíckrát jsem ji varoval, aby ji nenechala ani minutu samotnou. Odešla jsem, ale moje srdce jako by něco cítilo. Podívala jsem se na telefon a čekala na nějakou zprávu od tchyně. Nebyly žádné hovory ani SMS.
Rychle jsem se vzpamatovala a spěchala domů. Otevřela dveře – a v bytě je ticho a tma. Babička spí v křesle a drží knihu s pohádkami. Maria v místnosti nebyla. Začala jsem běhat po bytě a horečně hledat miminko. Otevřela ložnici – je tam. Římsa na podlaze a závěsy se proměnily v ‚úžasné’ hadříky. Na obličeji má obrovskou modřinu – pravděpodobně rána od římsy.
Nepamatuji si, jak jsem vytočila číslo sanitky a co jsem dělala dál. Všechno bylo jako v mlze. Lékaři dceru prohlédli a řekli, že otřes mozku není. Jediné, co tchyni mrzelo, byly závěsy, které dcera rozstříhala.
Moje tchyně už dávno zemřela a dcera studuje na VŠ. Ale na tuhle příhodu nemůžu zapomenout, protože všechno mohlo skončit špatně.
Necháváte své dítě u babičky?
PSALI JSME: "ROZHODLI JSME SE KOUPIT BYT PRO NAŠI DCERU A ZETĚ, MYSLELI JSME, ŽE BUDOU POTĚŠENI: VŠECHNO DOPADLO NAOPAK"
PŘIPOMÍNÁME: ”MAMI, VYMĚŇ SVŮJ VELKÝ BYT ZA MENŠÍ, ZBYTEK PENĚZ NÁM DEJ NA SPLÁTKU HYPOTÉKY,” POŽÁDAL SYN
