Konečně jsme se dozvěděli radostnou zprávu: Kira byla těhotná. Nedokázal jsem tehdy zadržet slzy, a když nám po náročném porodu oznámili, že máme trojčata – dva chlapce a holčičku, tak jsem vůbec pobíhal po chodbě porodnice a kvůli radostí jsem křičel.
Pak jsem šel domů pro věci a nějaké oblečení, a když jsem se vrátil, manželka už v porodnici nebyla. Nechala děti a zmizela. Zavolal jsem tehdy rodičům. Měl jsem štěstí, že bydleli úplně vedle. Máma s tátou přijeli za 15 minut.
Říkali, že by rádi pomohli s vnoučaty a je dobře, že taková matka sama zmizela. Moje děti vyrostly velmi rychle. Všichni zakončili školu s nejlepšími známkami. Synové se nyní učí na právníka a programátora a dcera na zubaře. Jsem na ně strašně pyšný.
Jak jste pochopili, už jsem se neoženil: zpočátku neměl jsem na nový vztah čas, ale později už jsem neměl žádné přání. Před rokem někdo na moje dveře zaklepal. Otevřel jsem a uviděl před sebou Kiru, která zestárla o 40 let. Pozval jsem ji do domu, dal jí čaj a sušenky a po 15 minutách jsem litoval, že jsem vůbec otevřel dveře.
Kira nejprve řekla, že si uvědomila svou chybu a chce se omluvit mně a dětem. Pak mi řekla, že nemá kde bydlet a že ode mě očekává pomoc. Později dokonce žádala, abych jí pomáhal tím, že každý měsíc dával nějakou částku ze svého plátu.
Vyhnal jsem Kiru z domu, řekl jsem jí, aby se ani tady neukazovala. Bývalá žena žalovala u soudu o alimenty, ale samozřejmě prohrála. Poté, co poprvé viděla matku, dcera řekla:
„Víš, Kiro, vždycky jsem záviděla svým kamarádkám, když mi vyprávěly, jak se dělily o tajemství se svými maminkami, jak nosily matčiny věci nebo se barvily její kosmetikou. Vždy jsem snila o pocitu mateřského tepla, chtěla jsem cítit, jaké to je mít v rodině dospělou přítelkyni, ale teď, když vidím, jak ses proměnila, mohu s jistotou říct, že kdybych měla na výběr, rozhodla bych se znovu žít svůj život bez tebe.“
PŘIPOMÍNÁME: P!ÍBĚH ZE ŽIVOTA: "MŮJ MANŽEL ŠEL SÁM NA NAROZENINY SVÉ MATKY A VRÁTIL SE ROZRUŠENÝ: ODMÍTLA JSEM TAM JÍT"
