Občas jsme zašli do kina nebo seděli v kavárně. Jednou mi zavolala a požádala mě, abych jí nakrátko půjčila kočárek, protože teď mají finanční problémy. Hned musím říct, že jsem kočárek prodávat nehodlala, protože jsme chtěli ještě druhé dítě.
Poradila jsem se s manželem a rozhodla jsem se Haně pomoci. Půjčila jsem jí kočárek a dala velkou tašku dětského oblečení a hraček. Neměli jsme přátele a příbuzné, kteří měli malé děti, a byla škoda vyhazovat téměř nové věci.
Druhý den jsem vyndala z podkroví sbalený kočárek a dala ho Haně. Slíbila, že mi ho za pár měsíců vrátí. Uplynuly tři roky a nikdo se nám nechystal vrátit kočárek. Hana každý den slíbila, že ho přinese, ale neustále zapomínala. Tento přístup mě velmi naštval, protože jsem si půjčila a nedarovala kočárek. Navíc její dítě už má jiny, tak kam se poděl ten naše?
Hana zavolala před týdnem. Řekla, že můžu přijít a vyzvednout kočárek. Když ho Hana vynášela, nevěřila jsem svým očím. Ze našeho kočárku nezůstalo nic: všechna kola utržená, díra v stínítku, nefungovala brzda, samé fleky a háčky.
Jsem uražena ne kvůli věci, ale kvůli přístupu mé známé. Mohu koupit kočárek. Její chování mě velmi rozrušilo. Dělala, jako by se nic nestalo. Pokud to není vaše vlastní, pak to není škoda, je to tak? Vím, že se může stát cokoliv. Ale Hana mi mohla zavolat a vše vysvětlit. Jen se omluvit, to je vše.
Od té doby jsem nikomu nic nedávám. Je lepší věc vyhodit, než svěřit něco cenného nezodpovědnému člověku. A s Hanou už nekomunikuji.
PSALI JSME: "MÁTE MĚSÍC NA TO, ABYSTE SE ODE MĚ ODSTĚHOVALI," KLIDNĚ ŘEKLA TCHYNĚ