S Pavlem jsme založili rodinu z velké lásky. Přesněji řečeno, já jsem si to tak myslela. Začalo to prvním měsícem společného života. Chtěla jsem si koupit novou rtěnku, protože stará už mi došla, a Pavel udělal takovou hysterii, jako bych za tu rtěnku měla utratit miliony. Pak jsem se zdržela nákupu a překvapení od manžela se na mě sypaly jako sníh uprostřed zimy.
Nesměla jsem nikam chodit s kamarádkami. Nebylo možné koupit kávu na ulici, je lepší pít doma. Deset let jsem nosila stejné oblečení a boty.
Nikdy jsme nechodili na návštěvu a nikdo k nám nechodil. S jídlem se nakupovalo jen to nejzákladnější, dokonce jsem hodně zhubla. Tehdy jsem si myslela, že Pavel je prostě šetrný a že nám to prospívá.
Když jsem se ale po jedenácti letech manželství dozvěděla, že maminka je v kritickém stavu v nemocnici a musela jsem za ní jet, manžel mě překvapila ještě víc. Řekl, že na takové hlouposti mi nedá peníze. Matka nezemřela, tak proč utrácet peníze.
Tehdy jsem právě čekal na výplatu. Tady se mi otevřely oči. S kým jsem žila celé ty roky. Půjčila jsem peníze od kamarádky a jela za mámou. Za měsíc jsme se s ním rozvedli. Je lepší být sama než s někým, kdo se tolik třese o své peníze.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "VĚŘÍM, ŽE ŽENA, KTERÁ ŽIJE V PARTNERSTVÍ S MUŽEM, NEMŮŽE BÝT NAZÝVÁNA MANŽELKOU"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "KONEČNĚ JE MOJE SNACHA TĚHOTNÁ. DLOUHO JSME K TOMU MUSELI JÍT"
