Tak jsme si koupili pozemek a postavili na něm vlastní dům. Ano, nebyl velký, ale přesto svůj. Byla v něm kuchyň, hala, naše ložnice, dětský pokoj a další místnost pod šatnou.
Rok poté, co byl dům postaven, se narodil náš syn David. Byli jsme šílení štěstím. Radovala se i tchyně. Mimochodem, měli jsme s ní skvělý vztah. Po narození syna nám vždy pomáhala. Mohla jsem jí bez problémů zavolat a ona pohlídala Davida.
O dva roky později začala paní Nováková žít s námi. V místnosti, kde měla být šatna. Byla velmi spokojená s tím, že jezdíme do práce a obecně se s námi žije dobře.
Když bylo Davidovi 12, zjistila jsem, že jsem znovu těhotná. Pravděpodobně se měla narodit i dvojčata. Řekli jsme o tom s manželem tchýni a začalo to. Nervy, skandály, nespokojenost. Začala křičet na celý dům, že nechápeme, co děláme. Že děti už nepotřebujeme a že musím jít na potrat. Nechápala jsem, co ji tak štvalo.
Dvojčata se sice narodila, ale s tchyní jsme nikdy nemluvili. Nechápu, proč tak moc nechtěla, abychom měli ještě děti.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: UPLYNULO 18 LET. NARODILI SE V JEDNÉ PORODNICI, STALI SE MANŽELEM A MANŽELKOU
PŘIPOMÍNÁME: BRATR A SESTRA S KRÁSNÝMI OČIMA SE STALY HVĚZDAMI SÍTĚ
