"Veroniko, samozřejmě, odpusť mi, ale je ti 45 let. Bohužel, ale ty už nejsi tak velkolepá a nejsi schopná uspokojit mé mužské touhy. Dnes zůstanu u své sekretářky. Vrátím se zítra."
Když se Michal vrátil domu po práci, čekala ho odpověď:
"Miláčku, díky, že jsi mi připomněl můj věk, ale jsi o dva roky starší než já. Upřímně, už dlouho to nezvládáš, víš o čem mluvím. Takže dokud budeš u své sekretářky, půjdu za svým studentem. A chci ti říct, jako učitel algebry, číslo 20 je schopno vejít do 45 vícekrát než 50 do 20. Uvidíme se o víkendu."