Zatímco jsme žili v Německu, Janě se moc líbili místní lide. Právě od německých žen se naučila šetřit, správně hospodařit a minimálně utrácet za vše potřebné pro život. Tehdy se nám narodily děti, synové. Chtěl jsem zůstat v Německu, ale služba je služba. Byl jsem odvolán do vlasti, tak jsme se vrátili.
A co doma, výplata byla mnohém menší, sotva nám to stačilo na vše potřebné. Nevím, kdyby nebyla německá věda o tom, jak šetřit, kdo ví, jak bychom přežili. Zpočátku byla žena v tomto ohledu opravdovým bojovníkem. Za minimální peníze nás oblékla, jídlo vařila a veřejné služby platila, dokonce něco odkládala.
A pak jsem se rozhodl odejít z armády a stát se podnikatelem. Věřil jsem, že to zvládnu, věřila i manželka. A povedlo se. Po pěti letech jsme měli zbytečné prostředky, klidný život a děti se podařilo poslat studovat do zahraničí.
Už mnoho let žijeme v blahobytu a moje žena stále šetří, stále se bojí chudoby. Někdy se stydím, protože když se setkáme s přáteli, manželka všem začne říkat, jak a na čem ušetřit. Lidé se jí smějí a ona to nechápe. A jak se stydím já. Někteří si vůbec myslí, že to nemá v pořádku z hlavou. Co mám dělat s manželkou?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "ROZHODLA JSEM SE ŽÍT S DĚTMI, ALE NEVÍM, JESTLI S TÍM BUDOU SOUHLASIT"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „POKUD MĚ NEZAREGISTRUJEŠ V BYTĚ, ODEJDU,“ ŘEKL MANŽEL A POŽÁDAL O ROZVOD
