Ona mohla odejít na několik dní nebo týdnů, a pak se vracel s modřinami, celá vychrtlá. Babička se o matku bála pokaždé, když byla pryč. A jednoho dne matka zmizela na měsíc, babička byla velmi znepokojená, nervózní, což vedlo k tomu, že skončila v nemocnici, kde o pár dní později zemřela. Tak jsem se dostala do dětského domova. Věřila jsem a doufala, že se matka vzpamatuje a přijde si pro mě. Přijela, ale jen aby řekla, že mě vyzvedne, jakmile si najde práci.
Od toho dne uplynuly asi dva roky a ona znovu přišla, upravená, čistá a krásna. Řekla, že je vdaná za vdovce se dvěma dětmi. Slíbila, že pro mě přijede později. Pak mě ještě několikrát navštívila, ale o tom, že si mě vezme k sobě, nebyla řeč. A já se neprosila. Dospělá už jsem byla, zvykla si na dětský domov a své přátele.
Když mi bylo osmnáct, šla jsem studovat na univerzitu. A z nějakého důvodu jsem chtěl vidět svou matku. Věděla jsem, kde bydlí, a když jsem přijela, tak mě s manželem nebyli příliš rádi vidět. Rozhovor se nám nedaří, a tak jsem odešla.
Teď jsem vdaná. Mám skvělého manžela a dvě dcery. Žijeme šťastně a přátelsky s rodiči svého manžela. Tchyně se ke mně chová jako k rodné dceři, na rozdíl od matky, která vychovávala cizí děti, zatímco já byla vychována v dětském domově. Ale nic, tam se ke mně chovali velmi dobře.
Nemluvila bych o tom, kdyby mě nedávno nevyhledala matka. Řekla, že její manžel zemřel a dům odepsal dětem. V důsledku toho matka zůstala bez střechy nad hlavou, babiččin dům se již dávno rozpadl, takže nemá kde žít.
Možná mi někdo řekne, že jsem bezcitná, ale ani trochu mě to nemrzí. Jo, kdybych jí mohla něco pomoct, pomohla bych, i když ona pro mě skoro nic neudělala. Ale jsem teď na mateřské, na to, abych dala matce peníze, je prostě nemám. A nemůžu zajistit bydlení, protože žijeme u tchyně.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "PANÍ NOVÁKOVÁ, HODLÁM S VÁMI VÁŽNĚ PROMLUVIT," ZAVOLAL NÁHLE ZEŤ
PŘIPOMÍNÁME: ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH: "MOJE SESTRA MĚ OPUSTILA BEZ NIČEHO, KDYŽ JSME OSIŘELI, ALE NESTYDĚLA SE POŽÁDAT O POMOC"
