Prý zítra musí hlídat syna, vnuka paní Leoshové, protože ina bude v práci do pozdních hodin a její manžel taky. A nikdo jiný pohlídat dítě nemůže. A i když pani Leošová nechtěla jít k nim domů, přesto souhlasila.
Ráno už byla Pani Leošová v domě svého syna a snachy. Mladí už nebyli doma, odešli do práce a vnuk Pavel ještě sladce spal ve své posteli. První, na co paní Leošová upozornila, byl zápach. V bytě strašně smrdělo odpadky, proto šla žena do kuchyně, aby uklidila pytel. A jak jen v takových podmínkách žili. Poté, co žena vynesla odpadky, si v umyvadle všimla obrovské hory nádobí, které Helena asi týden nemyla.
V lednici nebylo vůbec nic k jídlu, že alespoň brambory byly v špajzu. Paní Leošová musela vnukovi něco rychle uvařit, abych se nasnídal. Zatímco na sporáku se vařilo jídlo, žena se rozhodla, že se podívá na ostatní místnosti, jak to vypadá s čistotou.
A ano, dobře si uvědomovala, že se od dávných dob asi nic nezměnilo. Helena nikdy nebyla dobrá hospodyňka. Věčně byla u nich doma hora špinavého oblečení, všude prach v domě a neustálý nepříjemný zápach. Kdyby ještě pracovala a vydělávala miliony. A tak chodí do práce jen aby doma neseděla. Ale paní Leošová musela to vše tiše snášet.
Helena několikrát řekla tchyni, že pokud ta bude strkat nos kde nemusí, nebo něco řekne, opustí jejího syna. Ale syn se musel držet Heleny. Je chronicky nemocný, vydělává strašně málo a v mnoha okamžicích je hloupý. Jestli ho Helena opustí, tak asi začne chlastat. A tak musí mlčet pani Leošová, aby alespoň nějaká žena byla vedle jejího syna.
Z druhé místnosti babička slyšela, jak jí volá vnuk Pavel a šla za ním. Život je takový, musíte se s něčím smířit.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "JE MI TO VELICE LÍTO. KDYŽ JSEM ODEŠLA DO DŮCHODU, DĚTI SE KE MNĚ OKAMŽITĚ OTOČILY ZÁDY"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "MŮJ MANŽEL SE SE MNOU CHCE ROZVÉST, PROTOŽE NECHCI MÍT DÍTĚ"
