Nijak zvlášť jsem se nebála - naše dcera už nebyla malá a na bydlení jsme jí nějak museli vydělávat.
Pronajímat cizím lidem náš byt jsem nechtěla. Nemůžeme přijít a zjistit, jestli je vše v pořádku. V tu domu se začala prosit manželova sestra, jestli by tedy mohla bydlet ona v našem bytě. No, souhlasili jsme. Je to svědomitá holka. Odjeli jsme s klidnou duší.
Dva roky tvrdě pracovali, snažili se, čas od času volali manželově sestře, říkali, že je všechno doma v pořádku.
Po dvou letech jsme se rozhodli vrátit. Sestru manžela jsme předem varováli. Vcházím do bytu a tam je hrůza. Část nábytku je obecně nefunkční, technika je rozbitá, dlaždice jsou plné škrábanců, stěny jsou pomalovány. Byla jsem vyděšená. Co se stalo s mým bytem. Sestra manžela na schůzku vůbec nepřišla.
To mi pak řekla sousedka, že pár měsíců po našem odjezdu sestra manžela pronajala náš byt rodině se čtyřmi dětmi a dvěma psy. Sama si našla nějakého chlapa a odstěhovala se. A tak na nás vydělala si peníze.
Stále s ní nekomunikujeme a manžel ji ve všem chrání. Nenechávejte příbuzné bydlet ve vašem domě.
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "ADOPTOVALI SI MĚ, ABY SE O NĚ VE STÁŘÍ MĚL KDO STARAT"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "TCHYNĚ SE NÁS ROZHODLA VYSTĚHOVAT Z BYTU, VE KTERÉM JSME JIŽ PROVEDLI OPRAVU"
