Nejen, že na léčbu jde hodně peněz, ale i v práci jsem měla kvůli tomu neustále problémy.
No, kdo potřebuje zaměstnance, který nemůže normálně pracovat, potřebuje pořád nemocenskou. Tehdy jsem odešla z práce. Domluvili jsme se s manželem, že nás bude živit sám, nějak to zvládneme.
A už je to rok, co sedím doma s dítětem, jezdím po nemocnicích. A manžel začal mít z toho nervy. Říká mi, že jsem lína. On si myslí, že nemocný syn je jen záminkou abych nepracovala. A mně je to tak líto. Vždyť s ním ani jednou na polikliniku nejezdil, a takto o mně mluví.
Ráda bych pracovala, ale manžel zjevně nebude doma hlídat syna. Co mám dělat?
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "OPRAVDU CHCI POKRAČOVAT VE STUDIU. MOJI RODIČE ALE MĚ NUTÍ JÍT DO PRÁCE"
