Pět let jsem se nemohla vzpamatovat z nešťastného vztahu, a proto jsem s nikým nechodila a pak se objevil Vláďa, bylo mi tehdy 28 let. Je to takový galantní, opravdový gentleman a taky mě vždycky rozesmál. O měsíc později mi Vláďa nabídl, abych žili společně, souhlasila jsem.
Myslela jsem, že budeme žít rok, druhý a on ze mě udělá svou ženu. Jemu tehdy bylo 29 let, na co čekal i on? S Vláďou jsme žili dobře. Velmi zřídka jsme se hádali, cestovali spolu, snažili se ve prospěch naší malé rodiny. Snažila jsem se být skvělou hospodyní a milenkou. A rok co rok jsem čekala, že Vláďa mě požádá o ruku, ale on s tím nespěchal.
Chtěla jsem mu dokonce naznačit, ale co by to bylo za nabídku, kdybych ho o to sama prosila. Uplynulo pět let a my jsme žili v partnerství a Vláďu ani nenapadlo nic měnit. Jednou jsme seděli s přáteli a mluvili o partnerství. Tehdy Vláďa se vyjádřil k tomu, říkal že oficiální manželství není hlavní a vůbec, hlavní věc je, že lidé jsou spolu šťastní a manželství není vůbec potřeba. Tehdy jsem si uvědomila, že je nepravděpodobné, že by si mě vzal, ale naděje mě neopustila.
Každý rok se ke mně chovala čím dál chladněji. Po sedmi letech, poslední půlrok jsme spolu ani nespali v jedné posteli, byl věčně zaneprázdněný, unavený, něco jiného. A pak jednou přišel z práce a řekl mi, že se se mnou chce rozejít, protože potkal tu pravou.
Ta jeho nová láska ale řekla, že s ním bude žít až po svatbě, a tak se se mnou rozhodl rozejít. Rozešli jsme se a o měsíc později si vzal tu holku. Pořád se nemůžu vzpamatovat a věřit, že mě sedm let využívali. A to z mé vlastní vůle. Jak to mám přežít? Jak znovu začít věřit mužům?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "KVŮLI PRÁCI JSEM MÁLEM PŘIŠLA O SYNA. VČAS JSEM SE PROBRALA"
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "PŘÍBUZNÍ JSOU KATEGORICKY PROTI TOMU, ABY DCERA ŽILA V PARTNERSTVÍ"
