A mladí nám tehdy řekli, že svatba je důležitější. Na byt si prý vydělají sami. No, byla to jejich volba.
Dcera ale řekla, že brzy budou mít dítě. Můj manžel a já jsme byli tak šťastní. Je to takové štěstí – budeme prarodiče. Ano, jen smutek je, že nenashromáždili peníze, všechno jde na jídlo a na nájemní bydlení. Rozhodli jsme se jim tedy dát dárek.
Koupili si byt a pak jednou přišli na návštěvu a předali klíče. Byt byl registrován na dceru. Ona měla radost, samozřejmě, ale zeť ne. On nám tehdy řekl, že bydlet v bytě nebude. Prý chce si vydělat na vlastní bydlení. Nechce, aby mu pak bylo řečeno, co a jak má dělat.
Je to pro nás nepříjemné, chtěli jsme jen pomoct. A co teď? Byt bude prázdný, protože zeť je velmi hrdý? Je to vůbec normální?
PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: "PŘÍBUZNÍ JSOU KATEGORICKY PROTI TOMU, ABY DCERA ŽILA V PARTNERSTVÍ"
