Desetitisíce civilistů zůstávají uvězněny ve městě Mariupol bez elektřiny, vody a plynu. Četné pokusy otevřít koridory pro humanitární pomoc a evakuaci obyvatel selhaly. Ale i pro ty, kterým se podařilo uniknout, utrpení ještě daleko nemají za sebou, a zejména pro děti.
První, co udělali, bylo, že koupili chleba, klobásu a vodu. Nadiya Denysenko a její děti uprchly po třech týdnech v Mariupolu, v obležení a neustálé palbě, kde žily ve svém chladném bytě, kde byla rozbita okna poté, co poblíž vybuchla střela.
Měli velmi málo jídla a téměř žádnou vodu.
"Byli jsme tak šťastní, že máme láhev vody. Vypili jsme ji během několika vteřin," vzpomíná Nadiya na okamžik, kdy se spolu se svými dvěma syny, čtrnácti a pěti lety a dvanáctiletou dcerou dostala do relativního bezpečí.
"Když začala válka, můj nejmladší syn řekl: "Mami, mám chuť na chleba."
"Bylo to peklo. Prostě peklo," vypráví 39letá Nadiya. "Žiješ a nevíš, jestli se ráno probudíš živý."
Mariupol zažil nejhorší hrůzy ruské války proti Ukrajině. Tisíce lidí zemřely, když Rusové obklíčili město a nemilosrdně ho napadli ze vzduchu, země i z moře. Mnoho lidí je pohřbeno v bratrských hrobech. Velká část města je nyní v troskách.
"Syn se jednou zeptal: "Proč slyšíme výbuchy?". Řekla jsem mu: "Neboj se, synu, to jsou jen ohňostroje."
Všechno to začalo tím, že u popelnici ke mně přiběhl chlapec a požádal mě, abych nevyhazovala balíček s potravinami
Vypadám mladě, ale když se dozví o mém věku, muži hned odcházejí
"Oči-zrcadlo duše": co může říct pohled člověka
24letá dívka chodí v plenkách a nasává dudlík: proč ona a její přátelé představují jako děti
"Často jsme zůstali venku, protože tam bylo teplejí než uvnitř.”
Poslední dva dny ve městě neměli jídlo. Je jedno, jestli máte peníze. Ve městě prostě nebylo vůbec žádné jídlo."
Při jednom ze svých pokusů o útěk z města, dostali se pod palbu.
"Udělali to schválně," říký Nadiya.
Můj mladší syn se mě zeptal: "Mami, proč se nás snaží zabít?"
O pár dní později, 17. března, se jim konečně podařilo z města utéct.
"Já jsem se celu tu dobu nesprchovala. Když není co pít, nemyslíte na sprchu."
Teď jsou ve Lvově. "Jsme v bezpečí a můžeme si koupit jídlo, ale můj syn stále schovává jídlo: chléba, sladkosti. Schovává to v různých částech bytu, kde bydlíme. Zeptala jsem se ho, proč to dělá. Odpověděl: "Abych měl zítra co jíst."
PŘIPOMÍNÁME: SVĚT MUSÍ VĚDĚT, JAK SLUŽEBNÍ PSI CHRÁNÍ UKRAJINU