Pravidelně pořádám takové "rande" sama se sebou, abych uspořádala myšlenky, přemýšlela o budoucích plánech a pochopila, v jaké životní fázi jsem a kam všechno jde.
Svou objednávku jsem dostala poměrně rychle a v klidu si vychutnávala úžasný tvarohový koláč a lahodnou kávu. Současně jsem plánovala práci, přemýšlela o nezbytných nákupech na podzim a zimu, o vztahu s manželem, jak žít dál a o potřebné podpoře pro děti a vnoučata.
Moje posezení trvalo asi dvě hodiny, ani jsem si nevšimla, jak to uteklo. Už jsem se chystala odejít, tak jsem požádala o účat. Suma byla 150 korun. Nechala jsem peníze a šla na záchod.
Když jsem ale mířila k východu, dohonil mě číšník a řekl, že ještě musím nechat spropitné. Byla jsem rozhořčena takovou drzostí. Za co mám platit shora? Vždyť dostává plat.
Na můj dotaz odpověděl, že za servis a uklid je třeba nechat spropitné. Začala jsem mu vysvětlovat, že můj takzvaný "servis" obsahoval jen to, že mi přinesl malou objednávku. A pokud je to pro kavárnu tak důležité, ať tuto částku původně zahrnout do účtu, a odešla jsem.
Můj názor je, že v této situaci neměl pravdu právě číšník. Proč musím dávat spropitné? Mají ředitele, ať jim to zaplatí.
Hodně mě zajímá, kolik je potřeba nechat spropitných, když účet je jen 150 korun. Podělte se prosím o své myšlenky na tento účet.
PSALI JSME: NEOBVYKLÁ SVATBA: ZAMILOVANÁ DO RŮŽOVÉ BARVY ŽENA SI VZALA TUTO BARVU
PŘIPOMÍNÁME: MYSLELA JSEM SI, ŽE MĚ SNACHA VEZE DO PEČOVATELSKÉHO DOMU
