– Sbalte si věci. Vezmu vás někam. Určitě se vám tam bude líbit.
Marušce bylo okamžitě smutno. Dlouho se bála, že ji snacha odveze do domova důchodců.
- Kam pojedeme? - smutně upřesnila stařenka.
- Uvidíte - odpověděla jí Veronika.
Když její syn zemřel, Maruška se okamžitě začala cítit nikomu nepotřebná. Ona dala k prodeji byt, a přestěhovala se k manželce syna. Všechny peníze šly na snahu syna vyléčit, ale bohužel to nepomohlo. Dvě ženy nikdy nebyly v nějakém zvlášť dobrém vztahu.
Ale dcera Veroniky, Lucinka, svou babičku opravdu milovala. Často spolu se procházeli a jen tak si povídaly.
- Můžu ještě vidět Lucinku? - zeptala se Maruška.
- Samozřejmě, - Veronika se zdála být velmi překvapena takovou otázkou. - Ale rychle se sbalte.
Stařenka měla málo věcí, všechny se vešly do malé tašky. Když řekla "sbohem" pokoji, šla za Veronikou vstříc novému domu.
Maruška se snažila nedívat na cestu, vzpomínat si na to pak nechtěla. Stařenka se divila, proč ji Veronika už předtím neodvezla do domova důchodců. Už bylo dávno načase.
"Neopustí mě. Kdo ji potřebuje se třemi dětmi?" řekl muž
Moje fialky, muškáty a petúnie nikdy nebyly tak bujné: Jak je správě "nakrmit"
„Pokud chcete, dám vám své srdce“: Před více než 40 lety se narodilo dvojče, jejihž život zasáhl mnoho z nás
24letá dívka chodí v plenkách a nasává dudlík: proč ona a její přátelé představují jako děti
- Jsme na místě.
Maruška se podívala z okna, ale nevěděla, kde je. Kolem byla nádherná příroda, řeka a dokonce i hory.
Ukázalo se, že Veronika chtěla udělat babičce dárek k narozeninám svého manžela, dát štěstí alespoň jeho matce.
- Petr mi vyprávěl o vašem snu, Maruško: žít v malém domku někde v horách a aby řeka vedle byla. A tak jsem se rozhodla splnit váš sen. Prodala jsem byt a koupila pro nás tento dům. Předtím jsem to neřekla, chtěla jsem, aby to bylo pro vás příjemným překvapením. A za zbytek peněz koupíme byt pro Lucinku, je už dospělá, musí žít odděleně.
Maruška poslouchala Veroniku, ale nedokázala nic odpovědět. Jen stála a plakala štěstím. Vždycky chtěla žít v takovém domě, aby ráno mohla jít k řece a tiše poslouchat, jak voda bzučí, užívat si klidu. A tak se její sen splnil.
Stařenka objala Veroniku a omluvila se jí za všechno špatné, co se mezi nimi stalo, za nedůvěru.
- Jak jste si to mohli pomyslet, Maruško? Slibuji, že se o vás budu vždy starat!
Ženy se objaly a společně šly do domu, aby se setkaly s novým krásným životem.
PSALI JSME: NECHALA JSEM SVOU KAMARÁDKU ŽÍT VE SVÉM TŘÍPOKOJOVÉM BYTĚ A ONA PRONAJALA DVA POKOJE NÁJEMNÍKŮM
PŘIPOMÍNÁME: ZDA BY MĚL NOVÝ MANŽEL ZAJIŠŤOVAT CIZÍ DĚTI
