Viděla jsem nové auto kamarádky a taky ho teď chci. Stydím se za to, že jezdím tak starým vozem. A s dítětem je spousta míst, kam jezdit: k lékaři, do obchodu, do školky.
Měla jsem plány na třípokojový byt rodičů, ale jsou divné. Nechtějí nám pomáhat! Já jim rodím vnoučata a oni nechtějí prodat byt!
To bychom se pak měli, kdyby souhlasili s tím, že nám pomohou! Koupili bychom si nové auto, prodali bychom naši garsonku, přestěhovali bychom se do bytu rodičů, jsem tam registrována, mám na ten byt plné právo.
A oni by se přestěhovali do domu v obci, tam je čerstvý vzduch, ekologické produkty pro vnoučata. Ale nelíbí se jim tento nápad: záchod je na ulici a voda s plynem není. A jak bychom podle nich měli žít v male garsonce ve čtyřech?
Tchyně také nepomáhá, myslí jen na svou dceru. Prodala svůj dvoupokojový byt a koupila dvě garsonky pro sebe a dceru. Jako by neměla syna! Dcera žije s manželem již 10 let a nemůže porodit. Proč takhle žít? Ztráta času a peněz. Já rodím a žádné poděkování. Každý den na to myslím, a je mi to líto k slzám, i když nesmím se stresovat. Proč ve světě vládne taková nespravedlnost?
PSALI JSME: ZDA BY MĚL NOVÝ MANŽEL ZAJIŠŤOVAT CIZÍ DĚTI
PŘIPOMÍNÁME: MÁM DVĚ PRÁCE: MANŽEL UŽ DRUHÝ ROK SEDÍ DOMA A VYČÍTÁ MI VŠECHNO
