"Chci adoptovat sestru, která je v dětském domově, a matka je proti"

V současné době je mi 21 let a matce 44 let. Viktorii je teprve devět let. Naši rodiče jsou alkoholici. A tak to bylo vždycky. Babička po otcově linii celý život vinila svou švagrovou z bezproblémového pití. Údajně to byla ona, kdo negativně ovlivnil jejího syna. Otec zemřel na cirhózu jater asi před pěti lety.

Vždycky si na nás se sestrou pamatoval, i když pil. Ale on se o nás staral, krmil, a pak pil až do ztráty paměti. Matce to bylo jedno. Když otec zemřel, zalila smutek alkoholem. Domů vodila cizí muže. Utíkala jsem k babičce, chtěla jsem s sebou vzít i Viktorii, ale matka mi to nedovolovala.

Mohla mě zmlátit. Jednou, když jsem ještě odvedla sestru, podala matka žádost na policii a babička už nás nebrala — nechtěla žádné problémy. Nezlobím se na ni, je už v úctyhodném věku a nechtěla se snachou žádné zbytečné konflikty. Jinou rodinu nemáme. A nebýt matky jedné z mých kamarádek, ani si nedokážu představit, kde bych skončila.

Často jsem přespávala u Lenky, ale matka o tom nevěděla. Jen mě moc nesledovala. I když jsem byla tři dny pryč, tak se do mého hledání nehrnula. Na Veroniku jsem nikdy nezapomněla, takže jsem se vracela. Jednou, když jsem nebyla dva dny doma, se ukázalo, že Veronika také tam není. Asi kvůli mně odešla.

Jenže to se ukázalo jinak. Sousedka sestru našla a odvezla na policii. Přijeli policajti, podívat se na matku. Tehdy byla opila, neměla jídlo. Varovali ji, že pokud se do tří měsíců nezlepší, děti jí budou odebrány. Bylo jí to jedno. Protože mi bylo teprve 18, rozhodla jsem se, že raději bude sestra v dětském domově, dokud se nestalo něco strašného.

V tuto chvíli matka zůstala bez peněz, protože dříve od státu dostávala peníze na ztrátu manžela. Plus přídavek na děti. Teď musí někde brát peníze a platit alimenty. Velká část dluhu se nahromadila, přišli exekutoři a varovali, že by mohla být uvězněna. Máma šíří zvěsti, že jsem sama zavolala na policii, abych ji připravila o milovanou dceru.

A to vše kvůli tomu, že se snažím dostat ven Veroniku, abych na ni dostala peníze od státu. Nemám ponětí, jak být. To všechno jsou jen její opilecké kecy. Jen chci dostat sestřičku z dětského domova. Už jsem dokonce svého přítele přemluvila, aby si mě vzal, abych splnila všechny požadavky pro adoptování dítěte. Dětský domov není rodný dům. Tam nejsou vhodné podmínky. Chci dát sestře lásku a rodinné teplo, pohodu.

Dřív jsme psali:

"Dvacetiletý syn se chce odstěhovat s nevěstou, je o devět let starší"

Jaký je podle vás věkový rozdíl v manželství? Někteří jsou přesvědčeni, že skutečná láska nezná žádná omezení. Jiní jsou přesvědčeni, že vztah pravděpodobně nebude úspěšný, pokud je někdo z partnerů výrazně starší.

Hrdinka našeho příběhu Natalie je jistá, že partner nemůže být výrazně starší. Nejde však o románek ženy, ale o jejího milovaného syna. Co je na vztahu mladého Vojty špatného a proč proti nim stojí jeho matka, čtěte dále v článku.

„Syn nedávno prohlásil, že chce žít se svou přítelkyní, kterou požádal o ruku. Je mu 21 a už jí je 30. Samozřejmě jsem byla z takových zpráv v šoku a zpočátku jsem si myslela, že Vojta jen vtipkuje. Ale když jsem s ním mluvila, zjistila jsem, že to myslí vážně.

Vojta se studuje na univerzitě. S manželem ho plně zabezpečujeme, stále dáváme peníze. Jsem proti tomu, aby syn pracoval, protože chci, aby se dobře učil. Do té doby nikdy neměl přítelkyni. Alespoň mladé slečny domů nikdy nevedl. A tady jsou takové zprávy!

Samozřejmě jsem začala přinášet spoustu argumentů, proč by takový vztah neměl vzniknout. Syn mě ani nechtěl poslouchat. Manžel se mimochodem rozhodl situaci neřešit. Vlastně podporuje mou stranu, ale nechce mluvit se synem. Jakoby, není třeba na něj tlačit, sám to vyřeší.

A jak to, že se tu netlačíte, Promiňte? Vojta je ještě velmi mladý a nechápe, co dělá. Navíc jsem zjistila, co ta holka a její rodina dělají. Sama nepracuje, žije s rodiči, kteří si po večerech rádi dají pár panáků. Nechci, aby moje dítě bylo v takové atmosféře!

A to, že budou žít u nás, je jasné. Ale jednodušší to nebude! Za prvé, nechci být pod jednou střechou s neznámým člověkem. Za druhé, bojím se představit si, jak dopadne studium Vojty, když bude každý den spát s dámou.

Vadim nedávno pozval svou přítelkyni, abychom se seznámili, a já jsem se znovu ujistila, že mám pravdu. Tichá, ucpaná, slovo se bojí říct. Seděla celý večer, popíjela čaj, nechtěla o sobě nic říct. Zřejmě cítí, že situace sama o sobě je maximálně trapná.

Nevím, co mám dělat. S Vojtou je zbytečné mluvit a manžel si myslí, že si to rozmyslí, až spolu budou alespoň týden bydlet. Možná bych se měl ještě jednou setkat s tou mladou dámou a rozmluvit jí, aby udělala něco neuváženého."