Dokud neodešla na mateřskou dovolenou, bylo vše v pořádku.
Chodili do práce, plat nám vyhovoval, vše jsme dali do obecného rodinného rozpočtu, výdaje se dělily napůl, ačkoli Sandra dostávala méně než její manžel. Pak seděla doma s dítětem, přijímala všechny platby a posílala je do společného hrnce. Peníze byly rozptýleny. Jen Sandra nebyla naštvaná. Manžel přece chodí do práce a peněz má dost. Navíc jsou úspory.
Ale když její peníze zmizely v jejím nočním stolku, začaly neshody.
- Nyní musíme žít pouze z jednoho platu! - říká manžel znepokojeným hlasem. Budeme to muset utratit opatrně. A pouze pro speciální potřeby. Proč teď potřebuješ novou teplákovou soupravu? Nemáš co na sebe? Bylo by lepší zhubnout a nosit tu starou. Koneckonců chápeš, že teď není čas na nové věci.
Máme svátek? - začal manžel po příjezdu domů. — Krůta se o svátcích vaří, nebo se pletu? Ve všední dny se dá uvařit něco jednoduššího, plat není gumový.
A když Sandra před zimou zjistila, že se jí boty prostě rozpadly, její manžel málem propadl hysterii.
- Jak to, že chodíš tak tvrdě, že se ti za jednu sezónu opotřebovaly boty? Nemůžeš nosit boty opatrněji? Lidé už léta nosí stejné oblečení a nyní přichází nečekané výdaje.
"Můj švagr si uspořádá mejdany na naší chatě bez povolení"
“Kdybych věděla, že je takový, nevzala bych si ho. Není to život, ale trápení”
"Nechápu, proč musím rodit, když to chtějí moji příbuzní"
"Když si nemůžete najmout chůvu, tak nebudu rodit," odpovídám manželovi a jeho rodině
Ráno se Sandra rozhodla najít si alespoň na pár hodin brigádu. A uspěla. Za pár hodin přes den i večer obvolávala klienty a vyplňovala formuláře. Slíbili, že zaplatí málo, ale aspoň něco. Sandra si myslela, že její manžel bude šťastný, ale byl uražen.
- Můj plat ti nestačí? Zakázal jsem ti někdy něco? Zaplatil jsem všechna tvoje přání, včetně bot a obleku. Ve všední dny vaříš krůtu, o víkendech červenou rybu, ale to ti nestačí! Tyto haléře jsou samozřejmě důležitější než naše dítě. Co bude dělat, když budeš na telefonu? Bylo by lepší postarat se o domácnost a rodinu!
Když Sandra řekla, že je unavená věčnými výčitkami svého manžela, byl překvapen. Na nic takového si nevzpomene. A jestli tam byly nějaké náznaky, tak Sandra všechno přehání.
Dům je v havarijním stavu! - on brečí. — Dítě je samo, hraje si s hračkami, obědvá s těstovinami a klobásami, ale ty jsi na telefonu!
Dokonce se zapojily i babičky.
- Váš syn je ještě miminko, co vám to přišlo do hlavy? Jaká práce? - Sandrina matka je rozhořčená. - Potom budeš litovat, že jsi promeškala drahocenný čas?
- Pojď ke mně, chudáčku! - říká tchyně svému vnukovi. - Matka je teď zaneprázdněná, rozhodla se stát obchodní dámou, vydělávat spoustu peněz, dovol mi, abych ti dala alespoň trochu lásky.
Sandra se snažila omluvit, ale v jejich slovech bylo stále něco pravdy.
Sandra chce v rodině klid, aby bylo vše jako dřív. Když byly peníze ve skříni a nikdo je nepočítal. Žádné výčitky.
Dřív jsme psali:
“Jsem unavená se s manželem, který jí jen čerstvě připravené jídlo, cítím se jako kuchařka”
V poslední době se mi zdá, že ještě trochu a podám žádost o rozvod.
Můj manžel vyžaduje každý den čerstvě připravené jídlo na talíři. A ukazuje se, že kromě hlavní práce neustále vařím. Strašně nerada stojím celý den u sporáku, ale manžela taky miluji. Co mám dělat?
Zaklepala jsem na dveře sousedce Martině. Bylo asi sedm hodin večer, zanedlouho se měl manžel vrátit z práce. Martina otevřela a já se zeptala:
— Martino, vařila jsi dnes něco? Je něco k jídlu?
— Mám včerejší bramborovou kaši a karbanátky, - odpověděla Martina. - A co? Nakrmit tě?
— Mne ne, mého manžela. Jím jen čerstvě připravené jídlo a já dnes skoro nestojím na nohou.
Martina se na mne zmateně podívala, ale pustila mě do bytu. Nemohla pochopit, proč musím pobíhat kolem sousedů a hledat čerstvě uvařenou zeleninu. Tak jsem jí to musela říct. A zatímco sypala kaši s karbanátky do jídlonosičе, povídala jsem jí svůj příběh.
S Viktorem jsme manželé 4 roky a zdá se, že je vše v pořádku. Pracuje, nosí peníze domů. Ale zároveň jsou věci, které musím dělat jen „protože“. Hlavní je připravovat mu každý den čerstvá jídla.
Tím bych tolik netrpěla, kdybych byla jen žena v domácnosti. Ale koneckonců také pracuji a přijdu někdy neméně unavená než on. Opakovaně jsem se mu snažila vysvětlit, že takový režim nemá smysl. Včerejší produkty nejsou horší než čerstvě uvařené. V reakci na to se ale začne zlobit a začne skandál, ze kterého chci co nejdříve odejít.
Viktor tvrdí, že jinak doma jíst nebude. Že bude chodit do restaurací, protože mu nemohu poskytnout čerstvá jídla. Což znamená, že kvůli mně utratí spoustu peněz.
Ukázalo se, že moje tchyně už není na tomto světě a před tím jsem ji moc dobře neznala. Ale při pohledu na chování a požadavky mého manžela se zdá, že byla jeho osobní služebnicí.
Co mu na to říct?
— Poslouchej, - řekla Martina. Proč si nemůžeš sednout a probrat tuto situaci? Ostatně kvůli jeho zvláštním preferencím nemusíš tolik trpět.
Upřímně jsem přiznala, že nevím, jak na to. Díky tomu, že neustále vařím, nezbývá téměř žádná energie. A takové rozhovory s manželem vyžadují sílu. Martina smutně vzdychla a podala mi jídlonosič.
Když jsem se vrátila domů, začala jsem brambory upravovat tak, aby vypadaly jako čerstvé. Je v pořádku takto žít? Zatímco jsem ji tlačila na rozehřátou pánev, pořád jsem přemýšlela, jak nejlépe zahájit rozhovor s manželem. Co mu mám říct? A můžu? Manželka je manželka, ne služebnice. Proč to nechce pochopit? Nebo se na všechno vykašlat a opravdu se rozvést?
