– Kdyby nezavolala, už dávno by požádali o rozvod. Chtěla jsem synovi pomoci, ale nakonec jsem se dočkala výčitek.
Syn Barbory je sedmadvacetiletý muž a už má rodinu. Snacha se odstěhovala z malého města. Nemají vlastní bydlení a nemohou si ho dovolit.
– Rok klidného života. Bydleli v pronajatém bytě, zkoušeli si i něco našetřit za své, ale nakonec nic nevyšlo.
Syn byl poté propuštěn z práce a neměli peníze na pronájem bydlení. V důsledku toho matka přispěchala na pomoc a nabídla, že se k ní nastěhuje.
– Nepomáhají v domácnosti, nedávají peníze do společného prasátka. Podle mne nemají zájem mi pomáhat s financemi, myslí si, že mi mohou klidně sedět na krku.
Paní Barbora miluje čistotu a těžko snáší, že jí její snacha ani neustlala postel. Nádobí vydrží v dřezu celé dny. A když dojdou čisté talíře, musí mýt všechno.
– Tohle vzala s klidem, ale strašně mě to dráždilo. Buď nechává chlupy na vaně, nebo záchod neutře. A na všechny ty komentáře se jen šklebila, jako bych si to všechno vymýšlela a jen se ji snažila zostudit.
“Opravdu si myslíš, že jsem seděla s vaším synem zadarmo.” Tchyně je rozhořčena a požaduje, aby snacha jí zaplatila dovolenou u moře
"A proč jsi mi to všechno řekla. Můj biologický táta měl poměr se dvěma ženami najednou. Ukázalo se, že Štěpán není můj kámoš, ale můj bratr"
“Přesvědčila jsem sestru, že prodej bytu byl špatný nápad. Udělala si nepřítele v osobě mého zetě”
“A co moje máma. Jak zjistila, že tchyně a tchán nedávají peníze, hned prohlásila, že to taky nebude dělat”
Barbora chtěla najít společný jazyk, ale její snacha řekla, že je to její vlastní chyba, že je pozvala k sobě domů, teď si nemůže stěžovat, ať je zodpovědná za svou volbu.
Paní Barbora se o tom dokonce pokusila mluvit se svým synem, ale ignoroval zvyky své ženy. Matka mu vyhrožovala a on musel mluvit s manželkou. Potom začala po troškách uklízet, ne moc dobře, ale pořád něco dělala.
Mezi manžely v domě začaly časté skandály, žena křičela, že nechce a nebude uklízet, a když to někdo potřebuje, ať si to zařídí sám. Manžel trval na tom, aby udržovala čistotu a alespoň po sobě uklidila. A pak manželé odešli bydlet do nájmu. Paní Barbora se cítila mnohem lépe. Uklidila celý byt a povzdechla si. Žít tak dlouho v nepořádku.
– Jednou mi volala moje snacha a řekla, že jsem svého syna špatně vychovala. I když vím, že je to dobrý a pracovitý člověk. A pak mi řekla, že můj syn mluvil o tom, jak se starám o dům a co po mne chce. Ale moc se jí to nelíbilo, byla velmi uražená. Říká, že se je snažím svými radami přimět k rozvodu. Rozhodla jsem se, že bych s ní měla přestat komunikovat, a vynaložila jsem na ni tolik energie.
Dřív jsme psali:
Dcera požaduje, abych její rodině dala peníze na dovolenou u moře
Přestala jsem komunikovat s vlastní dcerou. Mluvím s ní a slyším hlas její tchyně, protože dcera začala mluvit jejími slovy. To mě nepřekvapuje, pozice maminky jejího manžela pro mladé je více než pohodlná.
Ti pro sebe nežijí. Celý život žili pro syna a nyní žijí pro jeho rodinu. A já mám k tomu, co se děje, úplně jiný postoj. Vychovávala jsem dceru sama, bez manžela. Maminka mi občas pomáhala, ale vždy zdůrazňovala, že je to právě její dobrovolná pomoc, ne povinnost, takže to může každou chvíli skončit a já to nemusím brát jako samozřejmost.
Nejdřív jsem byla uražená a pak jsem zjistila, že máma má pravdu. Vychovala mě, dala mi vzdělání a start do života, ale nemusí mě tahat celý život na svých ramenách. Pochopila jsem to a přijala. Tato pozice mi byla blízká, takže když dcera dospěla, řekla jsem jí to samé.
Jsem připravena pomáhat, podporovat a tak dále, ale musí vzít v úvahu, že i já mám své plány, zájmy a přání, s tím je třeba počítat. V našem vztahu s dcerou bylo všechno skvělé, než se vdala. Přesněji řečeno, i první rok po svatbě byl stále v pořádku. A pak začaly problémy.
Postoj rodičů švagra je zcela opačný než ten můj. Žijí výhradně pro děti a vnoučata. Všechno nejlepší dělají pro děti, každou korunu dávají dětem. Děti už jsou dospělé, samy o sobě by měly přemýšlet, a ne čekat, až jím pomohou rodiče. Ti se domnívali, že veškerá pomoc dětem byla na pokraji sebeobětování. A demonstrativní sebeobětování tak, aby všichni viděli a věděli, do čeho jdou kvůli dětem.
Přišlo mi to divné, ale nelezla jsem do toho, ať si žijí, jak chtějí. Ale na začátku jsem si nevšimla jejich vliv na mou vlastní dceru. Podívala se na "výkony" tchýně a začala po mně požadovat totéž. I když jsem dobře věděla, že máme trochu jiný formát vztahu.
V zimě tchyně ležela v nemocnici a dcera se švagrem někam odjeli na návštěvu. S vnučkou měl být tchán, ale vytáhli ho do práce. Mladí mě oslovili. Nevadí mi sedět s vnučkou, ale udělali to velmi pozdě. Už jsem měla s kamarádkou lístky na koncert. Nechtěla jsem to zrušit, o čemž jsem řekla i dceří.
Hodně se na mě zlobila a tvrdila, že kdyby tchyně nebyla nemocná, vzdala by se všeho, aby byla s vnučkou vícekrát, a já jsem sobecká. Samozřejmě, kdyby byla situace na hraně, závisel by na tom život a zdraví, tak bych to zrušila. A tak proč bych měla rušit své plány?
Nedávno se dcera dozvěděla, že se chystám k moři. Peníze jsem odkládala celý rok, už jsem si zarezervovala letenky, hotel, za týden letím. Ale dcera za mě nebyla šťastná a naopak, začala na mě řvát. „Jak můžeš jet k moří, když tvoje dcera a vnučka jsou denně v městském horku?“ ptala se dcera.
Pak už šlo jen o to, že víc potřebují výlet k moři, já jim mám dat své peníze, protože to by bylo správnější a její tchyně by to také udělala. Nemyslím, že bych měla dávat peníze a obětovat svou dovolenou. To jsou moje peníze, které jsem vydělala. Ať se dcera s manželem více pracují, aby něčeho dosáhli, jinak jsou zvyklí, že jím pomohou rodiče.
