Tento den začal jako obvykle, nic nepředznamenalo žádné zvraty. Seděla jsem doma a četla jsem si knihu, když zazvonil telefon. Byla to Ivana, moje kamarádka.
Její hlas zněl zvláštně – vzrušení a překvapení se mísily v jednom tónovém akordu.
- Poslouchej, nebudeš věřit tomu, co jsem právě viděla, - začala. Moje zvědavost byla podnícená a uvědomila jsem si, že to bude něco opravdu neobvyklého.
- Co jsi viděla? - zeptala jsem se, stěží potlačovala svou netrpělivost.
-Dnes jsem viděla tvého otce v porodnici, - řekla Ivana. Její slova mě přiměla pustit knihu a zamračila jsem se.
-Co tam dělal? - moje oči se rozšířily. Nedokázala jsem si představit, proč by mohl být otec v porodnici.
- Byl s neznámou těhotnou ženou, - řekla a já jsem cítila, že se svět kolem mě začal rozmazávat jako ve strašlivém snu.
- Cože?! - vykřikla jsem a stěží zadržovala slzy. - Jsi si jistá?
-Absolutně. Viděla jsem je. Povídali si, drželi se za ruce. Vypadali nervózně a ona se usmívala a hladila si břicho, - řekla Ivana.
Recept na Smažené Žampiony s Česnekem. Jednoduchý, ale nesmírně chutný pokrm
“Monika úplně záři štěstím a spokojeností”: Monika Marešová poprvé ukázala bříško. Jak vypadá v 5. měsíci těhotenství
Proč se Abba rozpadla: Příběh legendárního švédského kvarteta
"Tělo se zbláznilo, mléčné žlázy začaly rychle růst": Slečna s největšími prsy na světě se dostala do Guinessovy knihy rekordů
Hlava se mi točila. Nedokázala jsem si představit, že by můj otec, věrný a oddaný rodinný muž, mohl matku zradit. Ale fakta byla k dispozici.
Cítila jsem, jak mi srdce trhá bouře emocí.
- Musím tam jít, - zašeptala jsem, když se mi ta slova vrátila. Nemohla jsem jen sedět a čekat, až se pravda ukáže sama. Následujících pár hodin bylo děsivých.
Spěchala jsem do porodnice, srdce mi bušilo tak silně, že jsem měla pocit, že by mi mohlo vyskočit z hrudi. Když jsem dorazila, můj pohled směřoval ke dveřím lékařské ordinace, kde ho viděla. Když se dveře konečně otevřely, viděla jsem svého otce, jak sedí na židli a po tvářích mu stékají slzy. Vedle něj stála žena a viděla jsem, jak ji drží za ruku.
Nevěděla jsem, jak se mám zachovat, ale večer za mnou maminka přišla a řekla:
- Všechno bude v pořádku. Rozhodneme se, ale nenech zvítězit hněv a zklamání.
Mluvili jsme dlouho a vážně. Můj otec uznal svou chybu a vyjádřil své upřímné obavy ze ztráty naší rodiny.
V těžké situaci byla i žena, která byla těhotná, a my jsme se rozhodli ji podpořit. Čas a rozhovor začaly hojit rány. Uvědomily jsme si, že i v těch nejtěžších situacích je důležité zůstat lidmi a najít cestu ke smíření.
Moje rodina postupem času našla způsob, jak tuto krizi vyřešit a stala se ještě silnější.
