S manželem se rozešli, když ještě náš malý Zdeněk neměl rok. Exmanžel nechtěl se svým synem komunikovat a já na tom netrvala.
Když jsem se seznámila s Josefem a on nabídl mi rande, všechno jsem mu řekla hned. Že mám dítě a je pro mě na prvním místě. Naštěstí byl Josef velmi empatický a chápavý. Po několika měsících začal Zdeněk volat Josefa tatínkem.
Josef byl jen rád. Po nějaké době požádal mě o ruku a stali jsme se skutečnou rodinou.
Ale v naší rodinné idylce byl jeden háček. Manželova máma mě a Zdeněka od začátku nelíbila. Světlana byla nespokojená s tím, že její milovaný syn miluje rozvedenou s dítětem.
Když k nám přišla na návštěvu, Světlana se ani jednou nesnažila mluvit s dítětem nebo mu dát alespoň bonbón. Nepočítala jsem s tím, že tchyně přijme dítě jako svého vnuka, ale doufala jsem, že bude mít alespoň zdrženlivý postoj. Jenomže to vypadá, že ji moje dítě bez konkrétního důvodu velmi štvalo.
A dítě nemohlo mít smysl, proč se babička vždycky tak naštve. Poslední kapkou bylo, když při další návštěvě začala tchýně křičet na Zdeňka. A stalo se to, protože můj syn, který se snažil uklidnit babičku, přinesl jí svůj oblíbený stroj, chtěl jí dát dárek.
Světlana vyhodila autíčko a začala křičet: "Dej ode mě své dítě pryč! Není jasné, že ho nechci vidět?! Chci skutečné vnoučata, ne tohle... " přiběhl z kuchyně Josef, který byl svědkem této scény. Beze slova vyhodil matku za dveře a požádal ji, aby už k nám nechodila.
Nevím, co dělat teď. Na jednu stranu jsem ráda, že se za nás se synem přimluvil manžel. Na druhou stranu je velmi těžké si uvědomit, že se kvůli mně pohádali dva blízcí lidé. Teď s Josefem čekáme miminko, ale Světlana nechce o tom ani slyšet. A já jsem velmi nervózní a ani si nedovedu představit, co by se v takové situaci dalo dělat.
Zdroj: just-interes.ru
